Firmu lze chápat jako živoucí organismus s vlastními procesy a principy. Z tohoto pohledu je také každý subjekt jedinečný a vymezuje se vůči konkurenci specifickými strategiemi. Jednotlivé interní (vnitrofiremní) postupy však bývají standardizovány a poplatny jak hierarchické struktuře, tak obecným pravidlům, která se v praxi dlouhodobě osvědčují. Jednou z těchto oblastí je komunikace a motivace podřízených.
Správný přístup k zaměstnanci je klíčovým nástrojem podporujícím jednak jeho zdravý zájem o vlastní úspěch i úspěch celého subjektu v konkurenčním prostředí, jednak jeho loajalitu a pocit jistoty v pracovním prostředí. Způsoby, jakými nadřízený pracovník komunikuje, zadává a hodnotí úkoly, jsou částečně dány jeho osobností a emoční inteligencí, primárně však základní strategií, kterou si pro tento přístup zvolí. Obecně jsou rozeznávány dvě hlavní skupiny strategií uplatňovaných při koordinaci pracovníků, a to vedení a řízení zaměstnanců.
Rozdíl mezi těmito typy strategií spočívá především ve vlastních postupech a cílech vedoucí osoby. Řízení představuje manažerský přístup a je založeno na zadávání úkolů s jasně vymezeným záměrem a požadování plnění kompletního projektového zadání. Primárním principem řízení je delegování pravomocí na zainteresované osoby a snaha o komplexní rozvoj jednotlivce v týmu. Vedení je některými autory považováno na modernější přístup, jež je aplikován lídry, a zaměřuje se především na vnitřní motivaci zaměstnance, podporu kreativity a inspiraci všech členů pracovního týmu.
Přestože se uvedené strategie jeví jako protichůdné, v současné době je za ideální postup považována jejich kombinace. Úspěšný vedoucí pracovník by měl být schopen nejen využívat metodik managementu i leadershipu, ale také rozeznat, jaký přístup je u konkrétního úkolu a v dané situaci vhodnější. Vzhledem k šíři manažerských povinností, jež kromě samotné orientace na lidské zdroje, zahrnují také management dalších oblastí, jako jsou finance, materiálové prostředky apod., je řízení optimálním prostředkem rozhodování v začátcích řešení úkolů vyžadujících kreativitu a odbornost, a dále u pracovních skupin zaměřených na cyklicky se opakující činnost.
Vlastní proces řešení konkrétních problémů s odborným kontextem by však již měl aplikovat prvky leadershipu, a to v pojetí odpovídajícím situační logice. Principy vedení pracovníků uplatňují následující postupy:
– Autokratické vedení – se dále člení na úplné nebo částečné v závislosti na tom, jakou podporu členů týmu manažer při plnění úkolu využije. Tento přístup je vhodný zejména u úkolů, které jsou krátkodobé s vysokou důležitostí.
– Konzultační vedení – je založeno na propracovaném řízení znalostí (knowledge management). Tým sestává z ucelené skupiny odborníků různých profesí vzájemně se doplňujících. Rozhodování a řešení úkolů lze pak provést individualizovanou nebo týmovou konzultací v návaznosti na potřebu propojování dostupných odborností.
– Týmové vedení – vychází z premisy přenechání řešení úkolu zcela na vybraném týmu odborníků, kteří jsou motivování ke kreativní práci koordinátorem, na nějž jsou delegovány požadavky sestavování výstupů.
Manažerská činnost by tedy měla být realizována vždy s ohledem na konkrétní úkol a situaci. Není optimální zvolit pro svou práci jednu strategii, jelikož se v širokém záběru této oblasti může snadno stát neefektivní, zvláště, když se nabízí řada vhodnějších alternativ.
